Rozhovor s Fredem Alanem WolfemDon Wood
Co vás motivovalo k napsání knihy Duchovní vesmír?
Wolf: Vždy jsem se zabýval vztahem mezi vědou, magií a mysticismem. Při hledání odpovědí na základní lidské
otázky jsem došel k názoru, že odpovědi nebudou pouze materialistické formy. Tedy že se všichni budeme muset stále víc zabývat vztahem mezi hmotou a myslí a že to, jak tento vztah či spíše oddělení chápeme dnes, je pouhou iluzí.
Je to ale iluze tak pevná a skutečně vypadající, že jsme dosud nenalezli odvahu jít proti zdi a červeným semaforům. Je to jen iluze, přesto ale má, jako každá iluze, své neblahé důsledky.
Když se ale podíváte, z čeho se
skutečně skládá svět, zjistíte, že to není hmota. Někdy a někde se do toho všeho připletlo vědomí, a je tedy třeba, souběžně s fyzikou, studovat i toto vědomí.
Existuje významný rozdíl mezi skeptiky, jako například Carl
Sagan, a vědci jako vy, kteří pracují s kontroverzními tématy duše a ducha. Jak vidíte svou práci mezi převládajícími směry současné vědy?
Wolf: Zkoumáme tu záhadu ze dvou různých směrů. Když se ale podíváte na naše
výzkumy skutečně z hloubky, zjistíte, že jsme na tom vlastně stejně. Jen si klademe své otázky, na které bychom chtěli znát odpovědi, na které ta druhá strana odpovědět neumí, a naopak. Každá strana se tak trochu otázek toho
druhého tábora bojí.
Mystikové jako jsem já se bojí toho, že skeptici nás vedou do slepé uličky. Že náš život zbaví jakéhokoliv kouzla. Veškeré spontaneity. Že nás zredukují na mechanismy jako byl robot z Hvězdných válek.
Skeptici, jako byl Carl Sagan, se bojí toho, že výzkumem neznámého vylijeme s vaničkou i dítě, že se tedy zbytečně zbavíme logiky a racionality a tudíž nás to vše zavede do světa Hitlerů nebo jiných nočních můr, kde budou lidé
bloudit bez jakékoli racionální myšlenky v hlavě.
Jako fyzik patřím do obou táborů. Nemám nic proti Saganovi, ale ani on nemá nic proti mně. Myslím, že byl dost inteligentní na to, aby si uvědomil, že i za mnou
prací stojí seriózní práce. Existují bohužel ale lidé, kteří jsou slepě hloupí, protože ze zásady nepřijímají cokoliv, co leží mimo rámec jejich vnímání. Musíme jít dopředu racionálně, logicky, duchovně i mysticky.
Hodně
používáte slova jako kouzlo, zázrak, magie - co pro vás znamenají?
Wolf: Třeba každodenní myšlení. Fakt, že můžeme myslet a položit otázku nelze vysvětlit jakýmkoliv racionálním modelem. To je zázrak. Nebo experimenty,
dokazující, že fyzikální systém je ovlivněn i samotným aktem pozorování, tedy tím, kdo jej pozoruje. V kvantové fyzice také existuje řada experimentů, které vypadají jako skutečné zázraky. Třeba pozorování, prokazující, že
změnou objektu okamžitě změníte i jiný oddělený objekt, který je vzdálen několik metrů, což jsou ve světě atomů nepředstavitelné vzdálenosti. To je přece také zázrak. Je tu také celá řada jevů, které hraničí se zázraky, a pro které
nemáme adekvátní vysvětlení.
Ve své knize píšete o dobru a o zlu. Tvrdíte, že smyslem dobra je cesta k řádu, zatímco cílem zla je destrukce řádu a chaos. Pokud vezmeme v úvahu entropii, tedy vývoj směrem k
tepelné smrti, znamená to, že vesmír je čím dál víc zlý?
Wolf: Toto schéma dobra a zla používám jako ilustraci řeckého myšlenkového systému, který nemusí být totožný se systémem naší doby. Někdy je třeba určitého chaosu
k narušení trendů, které by pak mohly vést k daleko hlubšímu chaosu. Aristoteles a Platón tvrdili, že když cokoliv zničilo nějaký objekt, bylo to vůči tomu objektu jeho zlo. Když to ale objektu pomohlo, bylo to jeho
dobro. Bez ohledu na to, jestli ten objekt sám byl zlý nebo dobrý. Já si myslím, že se vše neustále vyvíjí. I my jsme stále inteligentnější. Svět je inteligentnější a poznatelnější. Když se podíváte zpátky do historie, kvůli
čemu lidé rozpoutávali války, začnete si myslet, že byli hloupí. Způsob, jakým tehdy mysleli, byl šílený. Celé země se začaly chovat šíleně. To je dnes, domnívám se a doufám, už nemožné.
Pro průměrného člověka jsou čas a
prostor stále důležitějšími veličinami. Lidé mají stále méně času. Svět je stále menší. Zároveň ale vy tvrdíte, že čas a prostor jsou jen iluze. Je to důležité?
Wolf: Ano, věci se zrychlují. Stihneme toho víc, protože jsme
bystřejší, chytřejší. Ale nemyslím, že bychom ztráceli kontrolu nad časem a prostorem. Jen je co nejvíc využíváme a občas ztrácíme smysl pro proporce, protože chceme příliš moc.
Každá konstrukce mysli je velkým vývojovým skokem do
nových světů. Vytvořili jsme zařízení, která nám umožňují rychleji a lépe vidět, slyšet, reagovat. Jednou budeme muset přijít do kontaktu i s časem a prostorem. A ať se nám to líbí nebo ne, už začínáme být v období, kdy se
musíme zeptat, co to vlastně děláme. Jako když ryba, která milióny let plave ve vodě, náhle vystrčí hlavu nad hladinu a nemůže nezačít přemýšlet o tom, jaká je podstata vody. My jsem vystrčili hlavu nad svou obvyklou skutečnost, do
virtuálních a jiných realit, a musíme se tedy přirozeně začít zajímat, co to je naše skutečnost a jak funguje.
Může současná věda odpovědět lidem na jejich otázky?
Wolf: Ne. Odpovědi vědců typu Sagana zní asi
takto: věda je velmi omezená aktivita. Neodpovídá tedy na otázky lidí o sobě samých. Věda existuje, aby pomohla pochopit svět objektivní reality, aby pomohla kontrolovat prostředí a komunikovat s ním i mezi sebou. Věda tedy
dokáže odpovědět na některé otázky, ale ne na hlubší otázky. S těmi může pomoci přístup jiných vědců, typu Wolfa.
Jen bych chtěl připomenout, že věda je založena na jednom chybném, předpokladu, a to, že existuje
něco tam nad tím, nezávislé na čemkoliv v naší mysli. Jenže my už tušíme, že tento předpoklad plave na vodě. Vypadá to spíš, že vesmír vznikl jako výsledek mysli. Jakmile se začnete ptát hlouběji, nemůžete se nezačít ptát na
svou vlastní podstatu: Kdo jsem, proč jsem tady, existuje Bůh, co se stane až zemřu, atd.
Co tedy přiměje vědu, aby se začala zabývat těmito otázkami?
Wolf: Ono se to už děje. Už funguje legitimní, globální výzkum vědomí.
Uskutečnily se již dvě celosvětové konference o vědomí. Jen se to zatím nedostalo do učebnic a do časopisů.
Jaká je vaše teorie o reinkarnaci?
Wolf: Buddhisté o tom hovoří jako o svíčce a plameni svíčky. Svíčka
dohoří, ale plamen může být přeneseno na další svíčku. Je to stejný, ale zároveň to není stejný plamen. V tomto smyslu je duše jako plamen svíčky. Přechází z jedné na druhou svíčku. Svíčky mohou být různě barevné a
z různých materiálů, plamen je různě barevný, ale je to pořád ten samý plamen. A vidíme-li tisíce zapálených svíček, je to tisíc různých plamenů nebo tisíc variací téhož plamene? Z hlediska plamene existuje jen jeden
plamen. Vidím to i v kvantové fyzice.
Kenneth Ring tvrdí, že společnost se šamanizuje. Myslíte si to taky?
Wolf: Ne tak docela. Je jisté, že jak jsme stále inteligentnější, duchovnější a otevřenější zázrakům světa, je
pro nás přirozenější akceptovat principy šamanského vnímání světa. Zároveň se ale nevzdáváme výhod stále lepších technologií, například v oblasti lékařství. Umíme voperovat čtyřnásobný bypass, ale stejně tak musíme požádat
srdce, mysl a duši pacienta o dovolení.
Jaké je vaše poselství, které byste chtěl lidem předat?
Wolf: Doufejte. Věřte. Buďte šťastni. Budete žít navěky. Nikdy nezemřete. Netrapte se tolik tím, co se děje. Konejte vše se
soucitem a nadšením. Naučte se chápat utrpení jiných. Neškoďte sobě ani jiným.
Je to velmi jednoduché. Nejde ani tak o poselství politické, jako o poselství osvícení. Jde o to, abychom se "probudili", abychom dosáhli
osvícení. Důležité je to, aby si každý uvědomil, o co tu jde. Jde o to, abychom začali uskutečňovat novou vizi.
(Z časopisu Magical Blend 54 přeložil V. M.)
