|
Učení dona Juana
Carlos Castaneda
(1.vydání Reflex 1992, druhé 1996)
Otevřená skutečnost (1. vydání 1993, druhé 1996)
Cesta do Ixtlanu (1996)
Příběhy síly (1996)
vše VOLVOX GLOBATORPrvní čtyři svazky ze zatím devítidílného
cyklu bestsellerů amerického antropologa brazilského původu Carlose Castanedy - na přelomu šedesátých a sedmdesátých let "patrona" psychedelické revoluce, patří dnes již ke kultovní literatuře. Autor byl po dlouhá léta -
podle vlastních slov - žákem indiánského šamana kmene Yaqui dona Juana (k jejich seznámení došlo v roce 1960) a jeho knihy, ve kterých popisuje své zkušenosti jsou dnes ve své oblasti již bezesporu klasikou. Jde o autorovy
záznamy událostí, rozhovorů, vnějších i vnitřních dějů, rozmanitých reflexí apod. vztahující se k jeho učednictví. Castaneda zjevně během let prochází hlubokou vnitřní transformací. Je dobré si přečíst jeho "intelektuálskou"
Strukturální analýzu, která tvoří druhou část první knihy. Která vedle strhujících deníkových zápiscích působí svým vyhroceným západním racionalismem jako studená sprcha. Ve skutečnosti je to však - v Castanedově případě tehdy
ještě nejspíše nevědomě - nastavené zrcadlo západnímu čtenáři. Podobným způsobem totiž většina z nás více či méně uvažuje ještě dlouhou dobu poté, co došla k vnitřnímu poznání nutnosti změny tohoto způsobu myšlení.
Naproti tomu už v deníkových záznamech první knihy sledujeme proměnu velmi sebejistého a poněkud samolibého studenta antropologie v člověka poznání, či spíše zatím hlavně poznávání. Formou učení dona Juana jsou změněné stavy vědomí,
způsobené různými halucinogenními rostlinnými látkami, které jsou požívány, ale i pěstovány a vyráběny, za zvláštních, přesně daných rituálů. Ty mají zjevně velmi dlouhou tradicí a jsou pro celkový účinek neméně důležité než samotné
halucinogeny. Jak se však ukazuje v dalších Castanedových knihách, tyto látky nejsou pro jeho duchovní systém zdaleka to nejdůležitější. Zážitky ze změněných stavů vědomí (jedná se například o několik setkání s tajemným
učitelem a ochráncem Mescalitem, ale také o létání, věštění nebo prožitek existence ptáka, různé vize alternativní reality apod.) jsou pak pod vedením učitele, v tomto případě dona Juana, dále zpracovávány, tj. podle potřeby buď
rozváděny, zopakovány nebo potlačeny. Pracuje se tu víceméně stejným způsobem jako v alchymii nebo starověkých mystériích - postupnou duchovní proměnou osobnosti. Nabízí se srovnání také s některými inspirativními proudy soudobé
psychoterapie. Slovy dona Juana je zde pak příkře odmítnuta jakákoliv profanace, nebo masové rozšíření halucinogenních látek, bez vnitřního vztahu a dlouholetého vedení zkušeného učitele. Tyto první čtyři díly bývají
pokládány za to nejpodstatnější z celé řady (přesto se doufejme dočkají svého českého vydání i ty ostatní) - a při jejich četbě je možné proměnit past intelektuálského přístupu a uvažování o tom, zda Castaneda prožil všechno, část
nebo vůbec nic z toho, co ve svých textech popsal, případně jaký podíl tu má pouze slyšené a skutečně zažité či odkud nebo od koho to vlastně opsal, ve hru. Hra je prostě hra. Přesto nelze popřít, že Castaneda svými knihami
ovlivnil celou generaci duchovních hledačů. Pavel Hlavatý |
