Co je to gregoriánský chorál? Jak a
čím se liší od ostatních druhů hudby? Proč jsou některé druhy zpěvu považovány za "posvátné"?
Gregoriánský chorál je druhem oficiálního, v latině zpívaného, liturgického jednohlasého zpěvu ve
volném rytmu. Jeho prameny jsou v Syrii, Palestině, Řecku a Římě. Podle tradice papež Řehoř (Gregor) Veliký (540-604) sebral a standartizoval starší melodie a písně používané při mších.
Ucho je orgánem
rovnováhy, ale když řekneme rovnováha, myslíme daleko víc než jen fyzickou schopnost stát rovně. Myslíme tím také napětí těla ale také tělesné postoje, gesta, "řeč těla". Vestibulární funkce ucha se také
vyvíjí nejdříve.
Další funcí ucha je ta, o které se domníváme, že ji známe: analýza a dekódování zvuků z vnějšího ale i vnitřního prostředí.
Třetí funkcí ucha, a lékaři tuhle funkci zatím
zcela ignorují, je nabíjet organismus elektrickým potenciálem. Jen díky uším dokážeme "nabíjet" svou mozkovou baterii.
Doktor Tomatis tvrdí, že existují dva základní druhy hudby zvuků a hudby
- ty, které člověka energeticky "vybíjí", a ty, které ho "nabíjí".
Jaký druh zvuků tedy lidi "nabíjí? Bez vyjímky je to např. nahrávka matčina hlasu. Nabíjí ale
také některá hudba. Nejvíce úspěchů docílil dr. Tomatis s hudbou Mozarta a gregoriánského chorálu (nahrávky z opatství Solemnes, zvláště ranní a půlnoční Vánoční mše).
Gregoriánský chorál, jak bylo
zjištěno pomocí osciloskopu, obsahuje všechny tóny z oblasti těch frekvencí, které uchu dodávají energii. Ani jediný tón nevybočuje. Gregoriánský zpěv obsahuje všechny frekvence hlasového spektra, od 70 Hz až
k 9000 Hz, ale s jinými "obalovýni" a doprovodnými frekvencemi než u normální řeči. To jsou frekvence, které dodávají hlasu charakteristickou barvu. Má-li váš hlas dobrou "barvu", je-li bohatý na
harmonické tóny (overtones), nabíjíte se vždy, když hlas používáte (a navíc to samozřejmě pomáhá těm, kteří vás poslouchají.
Velmi důležitou věcí na gregoriánském chorálu je absence tempa: má jen svůj
vnitřní rytmus. Když posloucháte mnicha, který zpívá Alelujá, máte dojem že se snad nikdy nenadechne. Jedná se o jakýsi velmi účinný, téměř jógický, cvik velmi úsporného dýchání, který ovšem vyžaduje absolutní
uvolněnost a klid toho, kdo zpívá (a dýchá). Funguje to pak ovšem i opačně, navodíte-li hluboké a klidné dýchání, navodíte i duchovní a emoční klid a mír.
Ukázalo se také, že při kolektivním, sborovém
zpěvu dochází k tzv. "myotransferu", přenosu elektromagnetických energií mezi hlasivkami jednotlivých, blízko sebe stojících zpěváků. Hlasivky jsou nejcitlivější a nejpohyblivější svaly lidského
těla. Mají ale velmi úzké spojení s emočním chováním. Když má člověk strach nebo trému, "stáhne" se mu hrdlo. Podaří-li se mu ale uvolnit hlasivky, zbaví se i vnitřního, emočního napětí. Je to jako když
učitel rozezní svou ladičku: ladičky v rukou žáků se okamžitě také rozezní. Uvolní-li se (zpěvem a dechem) jeden zpěvák, přispěje tak (myotransfericky) k emočnímu uvolnění a harmonizaci i ostatních sboristů.
Při koncertu pak proces uvolnění a harmonizace funguje i směrem do publika. Proto by každý koncert, v tom ideálním slova smyslu, měl mít na posluchače léčebný účinek.
Posvátný zpěv je jakýmsi probuzením
vědomí. Z tohoto hlediska je vše, co je činěno "posvátně", s koncentrací na jeden zevšeobecňující motiv, zároveň terapeutické, léčivé: zpěv gregoriánského chorálu mnichovi dodává energii, stimuluje
mozek a vestibulární aparát, uvolňuje hlasivky a tedy i emoční stav, dechovým cvičením reguluje a harmonizuje srdeční tep, krevní tlak atd.
Navíc tu hraje důležitou roli i kolektivní vyladění, prostor
ve kterém se zpívá (a kostely jsou z tohoto hlediska ideálním sonickým prostředím), ale i pravidelná doba. Zdi klášterů, kostelů (či mniškých cel) jsou pak provibrovávány pozitivními frekvencemi zpěvu, který navíc
zesilují. Hudba (a posvátný zpěv nebo poslech např. gregoriánského chorálu) nám pomáhá spojit všechny úrovně, kterými oscilují naše životy. V biologii jedné říkáme Život, v oblasti citů se jiná úroveň jmenuje
Láska, v psychologii má název Vědomí a teologové tomu říkají Bůh.
Kláštery, které byly zrušeny, jsou přesně ty, ve kterých se přestalo zpívat.
