(Projev na Fóru 2000, Praha, 12. října 1999)Ráda bych navázala na tvrzení, že všechny země se transformují. Ráda bych také poněkud poopravila všeobecně panující fenomén "amerického
snu". Domnívám se, že transformace ve východní Evropě a v Rusku mají úzký vztah ke transformaci, která probíhá ve Spojených státech. Součástí neúspěchu transformace ve východní Evropě je také ambivalentní přístup Spojených
států, jakési kolísání mezi intervencí a izolacionismem. Probíhají debaty o suverenitě a v podstatě z toho vyplývá jakýsi dvojí standard ve vztahu k suverenitě, k svrchovanosti.
Je to velice
závažná situace, nemohu o ní tady hovořit podrobně, ale domnívám se, že se to projevilo i v posledních dvou velkých intervencích. Chtěla bych spíše učinit několik poznámek jako jednotlivec, jako Američanka, i když ve
skutečnosti původně pocházím z Británie, žiji však již třicet let ve Spojených státech. A přišla jsem tam se znalostí vize americké ústavy podobně jako tolik jiných lidí, kteří přišli do Spojených států. Myšlenka sledování
štěstí, to je úžasný pojem a tento pocit imigrantů je něco, co mnoho lidí sdílí. Mnohým z nás se naše vize v Americe naplnily. Ale já jsem například v roce 1990 byla v Moskvě, kde jsem se zúčastnila semináře na
sovětské Akademii věd v sekci pro světovou ekonomiku, a tam jsem se setkala s celou řadou učených ekonomů, kteří hovořili o tržní ekonomice a já jsem jim vyjadřovala komplimenty, obdivovala jsem, kolik knížek, amerických
knížek, o tržní ekonomice četli. Ve skutečnosti si myslím, že v knihách a učebnicích mnoho věcí chybí. Zeptala jsem se jich tedy: "Kolik z vás skutečně navštívilo Spojené státy? Kolik z vás vidělo, jakým způsobem tržní
ekonomika funguje ve skutečném světě?" Samozřejmě tam nikdo z nich nebyl. A já jsem se pokusila poukázat na to, že pokud by ve Spojených státech byli, pak by zjistili, že důvod, proč naše tržní ekonomika funguje tak, jak
funguje, je ten, že máme tisíce a tisíce různých předpisů na různých úrovních, a že trhy a regulace nejsou dva rozdílné póly, ale dvě strany stejné mince. My jsme se od té doby ze situace v Rusku poučili, víme, že pokud
neexistují pravidla, tak trhy se propadnou do mafie.
Situace ve Spojených státech je taková, že se tam setkáváme s velikými neúspěchy, takovými metlami americké společnosti jako je násilí, rasismus atd. Hrozné jsou
i diskuse kolem vlastnictví zbraní, také zaostáváme ve vzdělanosti. Spojené státy udávají 96% lidí, kteří umí část a psát, ale ve skutečnosti je to asi 80%, což je horší než v Iráku. A to je z hlediska Jeffersonovské
politiky velice špatné.
Americký sen se transformuje
Nové otázky, které se kladou stále důrazněji, začínají problémem politické korupce. V současné době důvěřuje vládě ve Washingtonu pouze 40%
Američanů. To není jejich apatie nebo hloupost, to je realismus. Oni si uvědomují, že celý ten proces byl ovlivněn penězi, obrovskou mocí, lobby velikých společností, vojensko-průmyslovým komplexem a tak dále.
Je tu
také mnoho otázek, vztahujících se k materialismu, otázek, které se vztahují k účelu a prostředkům. Růst se velice často stal cílem sám pro sebe, velice často zapomínáme, že to měl být jenom prostředek a tím účelem měl být
rozvoj lidstva, rozvoj lidí.
V současné době se však setkáváme s jakousi hypertrofií spotřeby. A otázky se začínají soustřeďovat na kvalitu života. 28% Američanů v různých průzkumech odpovídá, že se
rozhodli pro nižší příjem a přestěhovali se na venkov, aby si zvýšili kvalitu života. Jiný průzkum prokázal, že 40% Američanů zpochybňuje všechny hodnoty konzumerismu, materialismu atd. To se bohužel zatím neobráží v naší
politice. Pokud sledujete naše dvě hlavní politické strany, jsou to vlastně menšinové strany. Většina Američanů je nezávislých, a právě těchto 40%, kteří se označují za nezávislé, ovlivní směr mé země v budoucnosti.
Lidé si
dělají starosti nad stále se rozšiřující propastí mezi chudými a bohatými. Myšlenka, že ekonomický růst postupně prosákne až k těm nejnižším vrstvám, se nikdy neuskutečnila. Narůstají obavy o osud etnických menšin. V době,
kdy do naší země vstoupili Evropané, bylo původních obyvatel Ameriky kolem devíti milionů. Pak proběhla v podstatě genocida, na které byl vybudován náš stát.
Narůstají obavy také z toho, co se děje
v současné době v Evropě. Panuje kolem toho velké nedorozumění. Probíhají i nové typy imigrací. Lidé z Kalifornie například emigrují do státu Colorado. Utíkají před Mexičany, kteří do Kalifornie emigrují před Asijci.
Tyto masivní demografické změny jsou ohromující. Během několika let budou Spojené státy druhou největší španělsky mluvící zemí na světě. Já žiji na Floridě, jejíž zahraniční politika se řídí přáními kubánských přistěhovalců.
Nedokážeme se vypořádat s – podle mého názoru – dosti hloupým embargem Kuby právě v důsledku tohoto vlivu. Navíc dochází k velké ekonomické restrukturalizaci.
Dokážeme řídit naši ekonomiku tak, abychom udrželi
nízké úrokové sazby? Co si počít s přebytky? Jistě víte, že americká ekonomika posledních let je ekonomikou přebytků. Do velké míry je to ovšem statistická iluze. Účty neodrážejí skutečnou situaci ve veřejné infrastruktuře.
Příčinami přebytků jsou většinou jen posuny v účetnictví.
Debata na celostátní úrovni o tom, zda HDP vzrostl nebo klesl, je velice iluzorní. Neustále investujeme méně a méně do veřejných aktiv a věci, kterým jsme
nevěnovali dostatečnou pozornost, se hroutí. Již v roce 1970 jsem pracovala ve výboru pro rozvoj technologií a již tehdy jsme upozorňovali, jak důležité je věnovat se údržbě infrastruktury, vzdělávacího, sociálního a lidského
kapitálu, jak důležitá jsou ekologická hlediska. Jak důležité je to, čemu říkám ekonomika lásky. Je to výsledek produktivní práce, který se však vůbec neodráží v HDP. Jde o takové sektory, jako je rodičovství, dobročinná práce
v komunitách atd. To jsou věci, které jsou dlouhodobě kanibalizovány jen proto, aby statistika HDP vypadala lépe. Jsem proto velmi ráda, že již v brzké době bude publikován výsledek projektu, na kterém jsem pět let
pracovala s jednou specializovanou firmou. Dosavadní zkreslující indikátor produktivity společnosti – HDP – by mohl být nahrazen tzv. Calvert-Henderson indikátory.
Co se týče zmínek o ekonomických problémech, způsobených i
geografickou polohou, a například velkými dopravními náklady některých velkých zemí, jen bych připomněla, že v budoucnosti půjde spíše o to exportovat a přepravovat spíše informace, než hmotu. Tedy recepty na koláče než koláče
samotné.
Abych to tedy shrnula: V současné době panuje obrovské intelektuální a pojmové zmatení, které přetéká i do naší zahraniční politiky. Ve Spojených státech jsme neustále hovořili o demokracii, o našich cílech
a aspiracích jakoby v termínech křižáckého tažení. To ovšem často vede k pokrytectví, které já sama velmi silně pociťuji vždy, když cestuji do zahraničí. Vždy mám pocit, že bych se za toto americké pokrytectví měla omluvit.
Vždyť i my se musíme u nás doma vypořádat s celou řadou vlastních problémů.
