Paul KraskaStále naléhavěji zjišťujeme, jak naší západní společnosti chybí iniciační rituály. Následný materiál, převzatý z časopisu In Context, 1984, by mohl inspirovat mnohé tatínky.
Paul Kraska je
počítačový programátor a žije v Minneapolisu, ve státě Minnesota, USA.
Když bylo mému synovi Mattovi 14 let, začal se měnit. Jeho o tři a čtyři roky starší sestry vyrostly v mladé dámy, ale jaksi mi uniklo, kdy a jak
se to stalo. Teď byla řada na Mattovi, aby dospěl, a já nechtěl, abych ten v jeho životě tak důležitý okamžik propásl. Chtěl jsem to s ním oslavit a prožít.
Zároveň jsem ho ale nechtěl do ničeho nutit. Od doby rozvodu
před sedmi lety jsem podnikl mnoho cest na mnohá podivná místa. Meditace, vegetariánství, víkendové kurzy, to by bylo dost na většinu hochů, aby se tatínkovi odcizili. Matt to bral jako přirozenou součást života - kromě mé vášně pro
dlouhé rituální pochody v době slunovratů a rovnodenností. S přáteli jsme o tom často dlouze diskutovali a určitě to bylo něco docela jiného, než o čem obvykle diskutují jiní tatínkové dospívajících synů. Matt se stále
častěji ptal na Boha a smysl života, ale jestli se mu bude líbit iniciační rituál a oslava, to jsem netušil.
Když se mě pak překvapeně zeptal "Tati, co to je?", nedovedl jsem mu odpovědět. Po chvíli jsem řekl, že to je něco jako
bar micva (Když židovský chlapec dosáhne 13 let věku, přebírá plnou náboženskou odpovědnost a je poprvé vyvolán ke čtení tóry. Pro celou rodinu to znamená velký svátek, pozn. př.), ale trochu jiné. Oči se mu rozzářily: "Bezva!"To
zase překvapilo mne. Bude to skutečná iniciace? Prostudoval jsem si iniciační obřady Amerických Indiánů, ale ne natolik, abych je mohl srozumitelně vysvětlit Mattovi.
Našel jsem ale inspiraci, jak začít. Požádal jsem pět přátel a
ustavili jsme Radu mužů pro Mattovu iniciaci. Jon, Mark a Avram znali Matta od jeho 7 let. Tim, Michael a Avram již se mnou podobný podnik pro dospělé zažili.
Když jsme se sešli poprvé, sedli jsme si do kruhu kolem svíčky na
koberci. Nechali jsme kolovat mluvicí hůlku a každý muž tak mohl od srdce odpovědět na několik otázek. Udělali jsme to třikrát za sebou. První otázka zněla: "Kdo jsi a jak žiješ?" Dosud jsem je všechny spojoval jen já. Pak jsme
se zeptali: "Co jeto iniciace?" Zaznělo šest různých odpovědí ve stejném duchu. Třetí otázka zněla: "Proč jsi členem tohoto sboru a jakou zkušenost očekáváš?" Všichni jsme, i když každý jinou formou, očekávali důležitou osobní
transformaci.
Dali jsme si pak čaj a koláče a hovořili o případné formě takového rituálu. Skončili jsme tichou meditací v kruhu. Dohodli jsme se, že se budeme scházet pravidelně každý měsíc, příště už i s Mattem, až do
května, a v červnu uspořádáme iniciaci.
Na další schůzce s Mattem v únoru jsem se ho zeptali: "Co to obnáší být klukem?" a "Co to obnáší být mužem?" Hovořili jsme o klukovských ale pak i mužských znalostech,
dovednostech, dobrodružstvích. O životě, braní a dávání, sexu, vztazích, místech a lidech. Na konci dostal každý účastník kopii rozhovoru s básníkem Robertem Bly o "železném muži" podle pohádky bratří Grimmů.
Na březnovém
shromáždění jsme pak hovořili každý o svých vlastních zkušenostech s "divokostí" v muži (animus), o které Bly mluvil. Shodli jsme se na tom, že na příštím shromáždění přečteme celou pohádku.
Pohádka je, stručně řečeno, o mladém
hochovi, který přes zákaz otce osvobodí z klece Železného Hanse a musí pak nést následky svého činu. Je odnesen na ramenou divokého muže do temného lesa. Tam se o něho divoký muž chvíli stará, ale pak musí hoch odejít a sám
najít cestu zpět. Divoký muž slíbí, že se o hocha postará, stačí jen zajít na kraj lesa a zavolat ho. Hoch pak žije v jiném království a živí se jako pomocník v kuchyni a pak jako zahradník. Stále nosí na hlavě čepici, aby
zakryl své zlaté vlasy. V souvislosti s vlasy pak hoch který mezitím dospěl, zavolá divokého muže. Stane se z něho hrdina, ožení se s princeznou, vysvobodí divokého muže ze zakletí a znovu se setká s rodiči.
Je to příběh plný paradoxů a symboliky: klíč ke kleci (je pod matčiným polštářem), zlaté vlasy, záhadný divoký muž, jeho energie a přátelství atd. Každý jsme si příběh prožívali a pamatovali trochu jinak. Matt mluvil o tom, jak se on
vyrovnává se strachem a jak by chtěl být odvážný a tvůrčí.
Protože v květnu jsem musel odjet, setkali jsme se opět ještě v dubnu. Diskutovali jsme na téma "jaké jsou mužské archetypy"? Na konci jsem si opět vypůjčil
termíny od Roberta Bly a hovořil jsem o protikladných archetypech státníka a blázna, a šamana a lovce-řemeslníka. Pak jsem si pochutnali na večeři.
Zatímco jsem byl mimo město, rada se sešla jednou s Mattem a jednou bez něho.
Hodně se diskutovalo o různých zkouškách, kterými bude muset Matt (k mému překvapení) projít. Budeme v červnu celý víkend tábořit na břehu řeky, a v neděli odpoledne bude veřejná oslava, abychom tak oznámili Mattův úspěch.
Napsal jsem text pozvánky na tuto slavnost, ale Mattovi se nelíbila, prý je moc formální, a tak jsem ji spolu přepsali.
Mohl bych pospat co musel Matt udělat, ale to je jeho věc, třeba vám to někdy poví. Mohu jen říci, že rada
připravila čtyři zkoušky jako určité metafory pro čtyři archetypy muže. Matt je jednu po druhé s velkým zaujetím složil, a projevil přitom dostatek nevinnosti, dovedností, a také to, že mu nechybí vize. V neděli ráno jsme
všichni i s Mattem vykouřili slavnostní dýmku. Na odpoledním shromáždění byl Matt přivítán do společnosti mužů. Přítomna byla i celá rodina, přátelé a spolužáci. Přítelkyně Ellaine, která umí dobře vyprávět, nám
převyprávěla příběh o divokém muži. Matt pak každému členovi rady předal malý dárek, který každého nějak reprezentoval. Já jsem dostal symbol tai-či. Ani jsem netušil, že o tom něco ví, ale zdálo se, že i pro něho to má nějaký
význam. Zakončili jsme přípitkem na zdraví Matta.
Teď už uběhlo půl roku. Matt v mnoha ohledech velmi vyspěl a často ho téměř nepoznávám, jak se změnil. Přesto je to a stále bude kluk.
