„Hudba je pro nás emoční, psychickou
a duchovní nezbytností. Nabízí klid,
radost, posvátnost a příležitost
v sobě objevit to nejpodstatnější.“
Lee Underwood
Od nepaměti používali lidé na celém světě hudbu k uklidnění, uvolnění, k různým rituálům a ceremoniím. Z tohoto hlediska je „new age music“ , hudba nového věku, pokusem o návrat ke kořenům, k víře v moc a sílu působení zvuku na člověka. Ještě v l7. století byla hudba pro většinu Evropanů spojena s kostelem a Bohem a jen v kostele se jí otevírali a odevzdávali.
Pro mnohé současné posluchače hudba „new age“ představuje explozi lidské zvídavosti a tvořivosti, odkrývající potenciály člověka. Pro mnohé další je to hudba sdíleného pocitu změny vědomí. Od poloviny 70.let se začalo hovořit o hudbě „prostoru“ , hudbě nových vizí.
Co to ale je hudba „new age“ (dále jen NA)? Otevírač (vnitřních) uší. A v dlouhodobějším důsledku i (ladič) duší.
Muzikologové definují různé hudební formy pomocí několika základních kritérií, jako jsou harmonie, melodie, rytmus, barva a struktura. Pokusme se o totéž.
HARMONIE
„Ten, kdo má uši k slyšení, vidí“ .
Jacob Bohme
V původním slova smyslu je naprostá většina hudby NA založena na harmonii a spíše konsonanci, než na disonanci. Konsonance naznamená pouze použití např. molových akordů. Při výzkumech působení hudby, zvuků a hluku na člověka a další živé organismy se prokázalo, že disonantní hudba a stálý hluk narušuje paměť a procesy zapamatování, oslabuje imunitní systém a dokonce mění strukturu buněk.
V případě hudby NA se navíc prokázalo, že většina současné hudby (artificielní hudba, jazz, rock a heavy metal, ale i klasická hudba typu Beethoven, Stravinskij, Janáček aj.) je příliš harmonická: rychlá střídání různých harmonických vztahů a hudební experimenty neposkytují buňkám a tkáním dost času a prostoru pro uvolnění a využití blahodárných a léčivých akustických energií. Wagner „znásilňuje“ emoce: posluchač pláče tehdy, kdy chce Wagner a ne kdy se chce plakat (či smát) posluchači.
Kromě prostorové a syntezátorové hudby většina autorů NA ráda používá minimální harmonické postupy. Možná se nepřímo inspirovali u indické klasické hudby, která tvrdí, že člověk je ještě, vzhledem k Harmonii, která vládne celým Vesmírem, příliš „nečistý“ a „harmonii“ hudební si ještě nezaslouží. V každém případě ale autoři NA hudby brzy zjistili, že přímý a účinně rychlý, všeobecně terapeutický dosah jejich hudby je tím efektivnější, čím méně harmonických postupů obsahuje.
MELODIE
„Někteří stoupenci nové školy zavádějí usilovně
do hudby vlastní nápěvy, zrychlují rytmus a me-
lodie, záplava jejich not zatemňuje jednoduché
linie, běží a nikdy nespočinou a tak opojují
sluch, ale neléčí duši.“
Papež Jan XXII, 1322
Pro naprostou většinu z nás představuje melodie stupnice C dur něco tak notoricky známého, že když někdo zahraje C,D,E,F,G, očekáváme A a H se závěrečným finálem C. Hudbu kterou máme rádi posloucháme z desek stále dokola: její melodické postupy známe „nazpaměť“ . Ukazuje se, že jsme byli společensky a kulturně „naprogramováni“ a vyhovují nám jen určité melodické postupy - při jiných máme pocit, že hudba „neladí“ .
Díky intuitivnějšímu přístupu je hudba NA odlišná - zkuste si přezpívat některé části např. z desek S. Halperna, P. Horna, Iasose a jiných: asi to nedokážete. Díky moderním nahrávacím a záznamovým technologiím a také díky digitálnímu způsobu práce se zvukem skladatelé a interpreti hudby NA obcházejí např. nutnost „skládat do not“ a unikají převládajícím strukturám a vzorům, které se tak opakují v běžné pop produkci.
Studium šamanských technik, zpěvu tibetských a mongolských lamů i australských domorodců prokázalo, že některé melodické postupy mají na lidské tělo a zvláště na mysl velmi uklidňující účinky. Jsou „přirozené“ , naturální. Korespondují s některými tělesnými a orgánovými rytmy a frekvencemi, zatímco „racionálně“ zkompované postupy jen „opájejí tělo“ .
RYTMUS
„Hudba se stává jakýmsi omamným prostředkem,
který otupuje. Jde posluchačům kolem uší a
dovnitř. Oko má vrch nad uchem.“
(Honneger)
Na hudbě NA je nejnápadnější rytmus - tedy spíše jeho nedostatek. Přitom rytmus byl od dob člověka kromaňonského základem rituálů a hudby vůbec a naprostá většina běžné hudby, včetně hudby klasické, rytmu a pulzace stále používá. Jistě, někteří skladatelé právě rytmů a jejich fázových posunů využívají k dosažení zvláštních hypnotických efektů své hudby, ale to jsou spíše vyjímky z druhého břehu širokého proudu hudby NA. Naprosté většině autorů hudby NA se podařilo vvymanit se z područí budíku a běžným způsobem vnímaného času. Nové technologie a nástroje umožnily vytvořit zvuk libovolně, až nekonečně dlouhý. Zatímco drnknutí na strunu harfy, kytary, úder kladívka na strunu čembala nebo piana či tón trubky jednou musí přestat, syntezátory a počítače pomohly skladatelům hudby NA vyjadřovat emoce a pocity tak, jako nikdy předtím.
Absence rytmu umožňuje posluchačům hudby NA více se otevřít, nenechat se zahlušit tělesnými reakcemi na hudbu a rytmus. Zatímco ostatní hudba, zvláště ta komerční a taneční, představuje potravu pro svaly a dlouhé vibrující kosti, hudba NA umožňuje svým skladatelům i přívržencům jít jaksi „za“ povrchovou úroveň: znovuobjevit původní poslání hudby - spojovat a sjednocovat tělo s duší, člověka s Bohem.
BARVA
„Hudba je dar nebes. Principy bere
z harmonie Vesmíru.“
Jue Ting, čínská Kniha hudby
Teprve v posledních dvaceti letech začínají vědci zkoumat, co to je zdraví. V rámci výzkumů působnosti hudby na člověka se zjistilo, že nejoblíbenější na celém světě jsou gongy, zvony a takové hudební nástroje, které používají kovových částí nebo strun. Tedy kytara, piano, harfa, ale také z těch moderních vibrafon, elektrické piano, zvonkohra, flétna, trubka. Proč? Protože kovové struny anástroje produkují nejdelší řadu tzv. alikvotních, harmonických tónů.
Každý tón je vlastně vibrace určité základní frekvence. Komorní A na piano
se ale liší od A
na housle nebo klarinet právě „barvou“ , tedy počtem a kvalitou násobků
či poměrů dalších frekvencí - v poměru l:2, l:3, l:4, l:5 atd.
Jak dokumentoval Hans Jenny, zvukové pole (právě tak jako pole magnetické) dokáže formovat různé materiály (železné či jiné piliny, prach, vodu) do pravidelných téměř organicky vypadajících tvarů. Změní-li se výška či barva tónu, změní se i obrazce.
Studium a aplikace působení harmonických tónů na člověka pomocí tibetských „zpívajících“ mís ukázalo, že právě ony interferencí vzniklé, duchovně dokonale „čisté“ vibrace působí přímo na lidské emoce, myšlenky, pocity.
STRUKTURA
„Ušní labyrint je orgánem matematického
vyjádření prostoru a času. Ucho je náš
nejdůležitější orgán.“
Elsiy von Cyon
V hudbě NA je prostor, dozvuk, tím hlavním prostředkem navození atmosféry. Hudba NA vytváří „atmosféru“ , prostor pro změnu vědomí či přinejmenším vnímání posluchače. Tak jako šamané, kteří měnili svět kolem sebe tím, že změnili svůj způsob vnímání reality, hudba NA rozšiřuje, prohlubuje a zkvalitňuje způsob, jakým posluchač (i autor či hudebník) vnímá svět, sebe, a jakým posléze zažívá sjednocení s prostorem a časem, ve kterém on i hudba „žije“ .
Katedrály či kostely, chrámy a jeskyně našich předků, to všechno byly zesilovače a usměrňovače zvuků. Ozvěna, dlouhý dozvuk, vibrace ozvučných desek různých hudebních nástrojů, to všechno člověku pomáhá „naladit se“ na určité našemu světu a vesmíru „přirozené“ frekvence. Lidské ucho rozezná přes l3OO různých výšek, ale na klávesnici piana stačí přes 8O kláves. Tak jako v mikrosvětě atomů, i v našem lidském fyzikálně vnímaném světě se spousta procesů, dějů a vjemů odehrává v určitých skocích, kvantech. Vesmír i naše mysl si „vybírá“ a řídí se přitom zákony harmonie, které na jedné struně svého monochordu objevil a pokusil se spočítat už Aristoteles.
Hudba NA vědomě pracuje s frekvencemi, dozvuky a průběhem delších než obvyklých skladeb tak, aby navodila takové prostředí, ve kterém budou části našeho těla, tkáně a přímo i buňky rezonovat s harmoniemi vesmíru.
„Skladatel by měl nechat hudbu,
aby se tvořila sama.“
John Cage
Kromě těcho obvyklých hudebních kritérií lze hudbu NA charakterizovat také např. pomocí psyhického stavu skladatelů či interpretů. Vědci už prokázali, že „vibrační“ (emoční a fyzický) stav skladatele při skládání či hraní ovlivňuje podobný stav posluchače. Člověk, který nejí maso, cvičí jógu a medituje je „čistší“ a víc „rezonuje“ . Je energetičtější, zvýší své „vibrační“ číslo.
Nejdůležitějším aspektem hudby NA je její účinek na posluchače. Zjednodušeně řečeno, posloucháte-li hudbu, která vás „zrychlí“ nebo rozčílí, rozesmutní, která vám připadá agresivní nebo depresivní, tak to zcela jistě nebude hudba NA. Tím není řečeno, že při každém poslechu budete mít barevné vize, ale pravá hudba NA vás zcela jistě zharmonizuje, budete se cítit lehčeji, občerstveni.
Pravá hudba NA vám zklidní dech, srovná a zpomalí tep srdce (většina této hudby je pomalejší než obvyklých 72 tepů srdce za minutu), zpomalí mozek (z obvyklých beta vln do tzv. stavu alfa, kdy se převládající frekvence mozkové činnosti pohybuje od 7 do l3 Hz). Tělesné i emoční zklidnění posluchače hudby NA se dá různými přímými i nepřímými metodami měřit (např. galvanický odpor kůže) a je prokázána, že zatímco při poslechu obvyklé běžné hudby se buňky „zklidní“ a zharmonizují po pěti, šesti minutách (přičemž se ukázalo, že naprostá většina běžné taneční hudby má na buňky a svaly spíše destruktivní účinek), při poslechu NA hudby se buňky zklidní už po několika sekundách!
Důležité je také jak a kdy se hudba NA poslouchá a jak kvalitní je reprodukční zařízení. Ideální je mít CD přehrávač, hudbu NA poslouchat z kompaktních disků a věnovat poslechu ten správný čas a prostor. S touhle hudbou se dá ideálně cvičit jóga, dělat různé relaxační a vizualizační techniky. Dá se ale poslouchat velmi tiše, téměř neslyšitelně: vytvoří pak ideální „sonické“ prostředí pro jakoukoli další činnost. Ambientní, „vůkolní“ poslech a amtientní hudba se dnes používá ve velkých letištních a nádražních halách, na chodbách nemocnic a v čekárnách u lékařů, v letadlech a autobusech.
Je příznačné, že právě dnes, v době zamoření globálního prostoru (v tom fyzikálním i duchovním slova smyslu) se zároveň s problémem objevil i lék. Neschopnost národů, politických stran i jednotlivců se domluvit pramení z neschopnosti se „slyšet“ . Přílišná „racionalizace“ našich všedních životů si dnes sama žádá vybalancování ve formě spíše intuitivnějšího, synergičtějšího, jakoby víc ženského a „sluchového“ vnímání světa. Příští století bude muset být daleko víc „slyšet“ než „vidět“.
„Bezhlavé a bezdůvodné písně jsou jen podnětem ke kumulaci hříchu“ ,
tvrdí už pár tisíc let tibetští mniši.
„Jestli chceš vědět, jak je spravována země, poslechni si hudbu, kterou
tam hrají“ , tvrdil už Kofucius.
„Když jsem se začal zabývat orientálním myšlením, začal jsem se takéa ptát,
proč skládáme hudbu a dospěl jsem k závěru, že tím možná můžeme pomoci realizovat
duchovní revoluci lidstva“ , napsal John Cage.
Hudba new age je tu proto, aby pomáhala lidem se „vyladit“ .