Mila Kral je profesionální tanečnice, terapeutka a učitelka tance.
Orientálním tancem se zabývá od roku 1986. Břišní tanec studovala v Egyptě, Turecku, Tunisu, v USA, a dnes vystupuje a vyučuje v Německu a po celé Evropě. V Lipsku vede Centrum pro orientální tanec a kulturu.
Pochází, jak prozrazuje jméno, z Moravy, a tak při seminářích člověka občas pohladí typická moravština."Nic nedělá ženy tak hrdé a erotické jako tento tanec."
Jak jste se setkala s břišním tancem? Co Vás k němu přitáhlo?
Břišní tanec jsem viděla jako děcko v kině ve filmu "Zloděj z Bagdádu", pak jsem ho viděla živě v Turecku na dovolené. Učit jsem se to začala
před dvanácti lety v Mnichově. Půl roku poté jsem měla autonehodu. Byla jsem tři měsíce na vozíčku, sedm měsíců v nemocnici a dvanáct měsíců o berlích. Jakmile jsem mohla chodit o jedné hůlce, začala jsem s břišním tancem znovu,
tančila jsem každý den a to mě vlastně postavilo na nohy. A tím pádem, že jsem s tím měla takovou dobrou zkušenost jako s koníčkem, tak jsem potom vstoupila na profesionální úroveň. Pokud vím, jsem jediná tanečnice břišního tance,
která je poloviční invalida.
Má břišní tanec terapeutické účinky?
Vlastně málokdo ví, že břišní tanec má terapeutické účinky. Všichni si myslí, že je to jen třepat zadečkem, přitom je to
výborná terapie pro tělo i pro duši. Ze zdravotního hlediska je pozoruhodné, že se uvolňují blokády, napětí a křeče svalstva, zlepší se pohyblivost kloubů a zvlášť páteře, posílí se svalstvo zad, ztratí se zažívací problémy,
prohloubí se kontakt s vlastním tělem i vztah k sexualitě, zlepší se či dokonce ztratí menstruační problémy. Je vynikajícím cvičením pro těhotné, slouží jako příprava pro nadcházející porod, posiluje břišní svalstvo. Zároveň je i
výborným prostředkem při klimakterických potížích. V neposlední řadě působí jako jakási droga štěstí - je skvělou terapií proti depresím, špatné náladě a dennímu stresu. Je universální pohybovou terapií pro ženy každého věku. V
Německu a v USA je břišní tanec běžně lékaři doporučován jako vynikající terapie na mnoho typicky ženských problémů.
Učila jste se břišní tanec i od tanečnic ze zemí, kde původně tento tanec vznikal, a kde má
vlastně již velmi dlouhou tradici?
Začala jsem se učit v Mnichově, potom jsem se učila v Káhiře u známých tanečnic a choreografů a v Turecku v Istanbulu. Také u amerických tanečnic. Snažila jsem se tak poznat co
nejvíce škol, co nejvíce stylů. Z toho vlastně vykrystalizoval můj osobitý styl, který vyučuji. Dá se říci, že tento tanec není jen otázkou techniky, ale především osobnosti každé ženy, kterou do něho vloží.
Prožila jste někdy při tanci nějaký specifický osobní zážitek, jako např. propojení s energií? Hovořila jste předtím také o tom, že jste působila jako léčitelka a fyzioterapeutka, tak předpokládám, že jste na tyto věci citlivá.
V každém případě tento tanec nabíjí energií. Po deseti minutách intenzívního tance se dokonale uvolníte, takže zcela zapomenete na starosti všedního dne. Já mám to štěstí, že mohu každý den tři hodiny vyučovat a
procítit tak tuto energii. Je to každodenní terapie nejen pro kursistky, ale i pro mne.
Jste první břišní tanečnicí, která začala vyučovat v Čechách. Jaké máte plány?
Chtěla bych tu vnést do
povědomí žen jinou představu o břišním tanci, než o něm obecně panuje, a nabídnout jim ho jako unikátní terapii. Doufám, že se zde najde i pár nadšených příznivkyň, které bych mohla vyškolit pro vedení dalších kursů. Možná tu objevím
i talenty pro svou show v mém Centru pro orientální taneční umění a kulturu v Lipsku. Ráda bych v budoucnu uspořádala i něco podobného tady v Čechách.
Změnil se nějak život Vašich klientek, poté, co začaly
navštěvovat Vaše kursy?
Především posílily své sebevědomí. Dá se říci, že tento druh tance v nich probouzí a rozvíjí ryzí ženskost. Pochopitelně pociťují i silné zdravotní účinky tohoto tance. Vždy mně velmi
těší, když mi vyprávějí o svých zážitcích. Je to pro mne důležitá zpětná vazba.
A změnil se Váš osobní život, poté, co jste se začala věnovat tomuto tanci?
Pro mne je nejdůležitější, že tak
mohu pomoci velkému množství žen. Každý den mi tak přináší silné obohacující zážitky.
Jaká je historie břišního tance? Kde vlastně vznikl a čím to je, že se udržel až do současnosti?
Břišní
tanec vznikl asi před čtyřmi tisíci lety v Africe jako tanec rodiček. Žena, která se chystala porodit, tančila s několika ženami ve zvláštním stanu tak dlouho, až vlastně své dítě "vytančila". Dítě tak, na rozdíl od dnešních
evropských zvyklostí, přišlo na tento svět naprosto bezbolestnou, přirozenou cestou. Díky otrokům a kočujícím cikánům se pak tanec rozšiřoval dál, až do Indie, kde byl provozován jako chrámový tanec. Byly pro něj vybírány dívky z
nejlepších rodin a zasvěcovány jako kněžky. Když se břišní tanec dostal do Egypta, postupně se z něj stávala kabaretní záležitost. Paradoxem zůstává, že zde se díky stále novým technikám vypracoval na současnou nejlepší taneční
školu. Zajímavé je, že název "břišní" tanec se objevil, až když první Angličané přišli do Egypta a byli ve srovnání se sešněrovanými Evropankami fascinováni holým uvolněným bříškem orientálních tanečnic. Původní název je
orientální tanec.
Myslíte si, že tento tanec má i v dnešní době nějaké náboženské aspekty?
V Orientu a v Africe je stále vnímán jako rituální tanec.
Myslíte si, že ten
původní smysl tohoto tance, tedy příprava na porod, má využití i dnes?
Jistěže. V Německu a v USA již porodní asistentky nabízejí cviky z břišního tance rodičkám a pomáhají jim tak uvolnit porodní bolesti a křeče.
Jak dlouho by se žena měla připravovat na porod tímto způsobem?
Ideální je začít s břišním tancem ještě před početím, ale prakticky se s tím dá začít v jakékoli fázi těhotenství.
Chtěla byste říci ještě něco na závěr?
Ráda bych podotkla, že břišní tanec je tou nejjemnější gymnastikou pro ženy. Na rozdíl např. od bodybuildingu, kdy se z žen stávají muži, zde se svalstvo rovněž
upevní, ale ženy zůstávají ženami, ba co víc, objevují svou ženskost a přímo rozkvétají.
Rozhovor s břišní tanečnicí Mílou Královou po semináři v Praze 23. - 24. 5. 1998
vedla Tamara Marková
